Taky se bojíte injekční stříkačky a jehly?

Herpesvirové infekce koní

Herpesviry koní patří mezi DNA viry a vyskytují se po celém světě. Tyto viry můžeme zařadit do čeledi Herpesviridae a rodu Varicellovirus, kam patří i původce Aujezskyho choroby. V současné době je známo u koňovitých 11 EHV virů (Borchers a kol., 2005), z nichž 3 (EHV-1, EHV-3 a EHV-4) způsobují závažné onemocnění koní.  Za zmínku stojí zejména EHV-1 a EHV-4, kterým se budu věnovat dále. EHV-2 způsobuje u koní zánět rohovky, který se projevuje výraznou bolestivostí oka, otokem a překrvením spojivky nebo i zákalem rohovky. EHV-3 je původcem koitálního exantému, což je pohlavně přenosné onemocnění, které se projevuje vznikem puchýřků na vnějších pohlavních orgánech. Tyto puchýřky následně praskají a po zhojení na jejich místě zůstávají nepigmentované skvrnky. EHV-5 způsobuje respirační onemocnění u hříbat a ročků. Pravděpodobně způsobuje fibrózu plic a intersticiální onemocnění plic (Williams a kol., 2007).

EHV-1

Koňský herpesvirus-1 (EHV-1) je běžnou infekcí u koní, primární infekce se většinou projeví v prvních měsících života a u většiny koní vede k celoživotní latentní infekci. Tato primární infekce může proběhnout subklinicky, tedy zcela bez klinických příznaků a není tedy možné ji zachytit. V některých případech může u hříbat vyvolat mírné klinické příznaky onemocnění dýchacích cest s horečkou, ve vzácných případech může způsobit neurologické onemocnění nazývané myeloencefalopatie (EHM – equine herpesvirus myeloencephalopathy). Inkubační doba je obvykle 2-10 dní, často se vyskytuje dvoufázová horečka, obvykle se přidruží i sekundární bakteriální infekce, která se projeví hlenovito-hnisavým výtokem z nozder a onemocněním dýchacích cest. U infikovaných březích klisen dochází k potratům mezi 7. a 11. měsícem březosti. Abortované plody jsou minimálně autolyzované a nedochází k poškození dělohy, takže klisna při následném připouštění může opět zabřeznout. Klisny, které se setkají s infekcí až v pozdní fázi březosti nemusí potratit, ale porodí hříbě s virovou pneumonií. Takové hříbě je velice náchylné k sekundární bakteriální infekci a obvykle nepřežije déle než několik hodin či dní. Abortované plody spolu s plodovou vodou a placentou jsou vysoce infekční a při potratu infikované klisny může dojít k přenosu infekce na další koně včetně ještě březích klisen.

Při infekci specifickými kmeny EHV-1 může dojít k rozvoji neurologického onemocnění (EHM). Klinické příznaky mohou být jen mírné, u některých koní se však objevují neurologické příznaky trvalého charakteru. Před objevením se neurologických příznaků se obvykle pozoruje horečka, z neurologických příznaků můžeme pozorovat zhoršenou koordinaci, odkapávání moči, ochrnutí ocasu, slabost pánevních končetin, kůň není schopný udržet rovnováhu a proto se opírá se o zeď nebo hrazení, letargie nebo neschopnost vstát.

EHV-4

EHV-4 způsobuje onemocnění dýchacích cest nazývané rhinopneumonie koní, což je zánět plic a horních cest dýchacích. Toto onemocnění může způsobit i EHV-1, případně oba viry společně. Onemocnění se může vyskytovat v subklinické formě (tedy bez jakýchkoli klinických příznaků), ale i v závažné formě, která je charakterizována horečkou, apatií, anorexií, výtokem z nosu a kašlem. Infekce většinou jako první postihne hříbata během prvního týdne života, byly ale pozorovány i rekurentní infekce u odstávčat, ročků nebo mladých koní, kteří začínají trénovat (toto platí zejména v tréninkových centrech, kde dochází ke kontaktu mladých koní z různých stájí). Ve vzácných případech může tento virus způsobit i potrat březí klisny. K infekci většinou dojde přímým kontaktem s nakaženým zvířetem kapénkovou infekcí, případně jakýmikoli předměty nebo nářadím, které byly kontaminovány nosním sekretem nakaženého koně. Nakažení koně mohou po celý život ve svých bílých krvinkách nosit tento virus. Pokud se zvíře dostane do stresu nebo jinak dojde k oslabení jeho imunitního systému, dojde k reaktivaci viru a vypuknutí onemocnění. Stresem, který vyvolá onu reaktivaci viru může být například stres na závodech, přeprava, změna ve složení stáda nebo změna v managementu koně. Po uplynutí inkubační doby (obvykle 2-10 dní) se objeví horečka, výtok z nosu (zpočátku hlenovitý, později hnisavý), anorexie, kašel, apatie a zvětšené mízní uzliny.

Jak lze toto onemocnění diagnostikovat a léčit?

Definitivní diagnózu lze stanovit pouze na základě laboratorního vyšetření. Rhinopneumonie koní je totiž velmi těžké klinicky odlišit pouze na základě příznaků od chřipky koní, virové arteritidy koní nebo jiných onemocnění dýchacích cest. Jako vozrek pro vyšetření lze využív výtěr z nosu a vzorek krve v počátcích infekce.

V případě podezření na potrat vyvolaný EHV-1 lze provést opět laboratorní vyšetření abortovaného plodu (provádí se také izolace viru a histopatologické vyšetření různých orgánů plodu). Bohužel sérologické vyšetření klisen nemá velkou diagnostickou hodnotu.

Co se týče terapie, neexistuje žádná specifická léčba. Pacientovi je nařízen klid v boxe, u koní s vysokou horečkou se podávají antipyretika. Antibiotika se nasazují v případě, že se vyskytuje také přidružená bakteriální infekce u onemocnění dýchacích cest. Bohužel většina infikovaných hříbat nepřežije i přes intenzivní péči a aplikaci antibiotik. U koní postižených neurologickým onemocněním lze podávat antivirotika. Je potřeba velmi intenzivní péče, aby se zabránilo vzniku kongesce plic, zánětu plic nebo atonii střev. Je možné úplné uzdravení, ale u malého procenta koní i po terapii zůstávají některé neurologické příznaky.

Prevence

Tato onemocnění jsou závažná a není dobré je podceňovat. Měli bychom tedy vědět, jak lze minimalizovat možnost nakažení našich koní. Je vhodné nově příchozí koně umístit do karantény a do stáda je vypustit až po 3-4 týdnech. Toto opatření je potřeba zejména, pokud noví koně přijdou do kontaktu s březími klisnami! Březí klisny je dobré chovat odděleně od jiných koní. Pokud se vyskytne epidemie respiračního onemocnění nebo dojde k abortů, je potřeba tyto koně okamžitě izolovat od ostatních a potenciálně kontaminovaná místa pečlivě desinfikovat a v neposlední řadě zavolat veterináře, aby koním odebral vzorky k vyšetření (opět platí zejména v chovech, kde jsou i březí klisny).

Na našem trhu jsou k dispozici také vakcíny proti EHV-1 a EHV-4. Tyto vakcíny je vhodné preventivně aplikovat u březích klisen, a to v 5., 7. a 9. měsíci březosti. Tyto vakcíny vyrábí 2 firmy, česká Bioveta (její vakcína je kombinací chřipky koní a EHV-1) a Zoetis (dříve Pfizer, vakcína EHV- 1 a EHV-4). Vakcinace současnými přípravky bohužel nenavodí dlouhodobější ochranu, je tedy nutné klisny revakcinovat při každé březosti.

 

Williams KJ, Maes R, Del Piero F, Lim A, Wise A, Bolin DC, Caswell J, Jackson C, Robinson NE, Derksen F, Scott MA, Uhal BD, Li X, Youssef SA, Bolin SR (2007): Equine multinodular pulmonary fibrosis: a newly recognized herpesvirus-associated fibrotic lung disease. Veterinary PAthology 44. 849-62

The Merck veterinary manual