Svět očima zvířat

Něco málo z anatomie…

Vlastní zrakový orgán je tvořen oční koulí, zrakovým nervem a zrakovým centrem v týlním laloku mozku. Oční koule je přibližně kulovitý orgán, u některých zvířat může být v různé míře oploštělý ve směru zepředu dozadu. Stěnu oční koule tvoří 3 vrstvy: vnější (vazivový) obal, střední (cévní) vrstva a vnitřní vrstva (sítnice, retina). Vazivový obal oční koule je rozdělen na dva nestejně velké a funkčně rozdílné oblasti. Zadní neprůhlednou vrstvu tvoří bělima a přední, průhlednou a menší část tvoří rohovka. Cévní vrstvu tvoří tři nestejně velké úseky s rozdílnou funkcí – cévnatka, řasnaté těleso a duhovka. Vnitřní prostor oka vyplňuje komorový mok. Nachází se v přední a zadní oční komoře, čočce a ve sklivci. Mezi přídatná ústrojí oka řadíme očnice a obočnice, povázky a svaly oka, tukové těleso, slzné ústrojí, spojivku a víčka.

Obr. 1: Příčný řez oční koulí. Kottman a kol.: Veterinární oftalmologie. Noviko 2003. ISBN: 9788086542034. S.9-10

Jak vidí svět zvířata?

Pes a kočka jsou predátoři a mají oči vyvinuté tak, aby byli schopní vidět ostře i při horších světelných podmínkách. Tato vlastnost jim umožňuje vystopovat a chytit rychle se pohybující kořist nezávisle na tom, zda je den či noc. Kočky mají nejcitlivější zrak ze všech domácích zvířat. Citlivost oka na slabé světlo je dána vysokým podílem tyčinek v sítnici. Tyto buňky jsou schopné nejlépe zachytit světlo o nízké intenzitě, napomáhá jim tapetum – reflexní vrstva za sítnicí, která zvyšuje schopnost oka zachytit světlo. Tapetum je struktura, která způsobuje typické svítíci oči zvířat v noci, když na ně posvítíte třeba reflektory auta. Lidé toto tapetum nemají a díky tomu mají oči daleko méně citlivé na tlumené světlo a tmu. Velké množství tyčinek v sítnici také zlepšuje schopnost detekce pohybu v noci a v periferních oblastech zorného pole. Poloha očí na laterální straně hlavy a modifikace pupily (horizontálně protažená) spolu s vysokými počty tyčinek v sítnici umožňuje koním zachytit pohyb v relativně širokém okolním prostředí (výhoda pro lovená zvířata). U jiných druhů zvířat je schopnost zachytit světlo za šera nebo tmy dána velikostí oka. Pro tato zvířata je důležité vidět i při horších světelných podmínkách, aby byly schopné včas zachytit blížícího se predátora.

Dalším typem fotoreceptoru v sítnici jsou čípky. Tyto buňky primárně reagují na jasné světlo a nachází se ve velkých počtech u lidí v oblasti zvané fovea. Tato oblast je zodpovědná na vynikající zrakovou ostrost u primátů. U většiny zvířat chybí značné množství čípků v jedné oblasti, i když většina druhů má pás zvýšené denzity čípků v centrálnější oblasti sítnice. Většina domácích zvířat nemění intenzitu fokusace čočky v takové míře jako lidé. Z těchto důvodů není pravděpodobně ostrost vidění u zvířat tak dobrá jako u lidí.

Rozdíly v typech čípků v sítnici mezi primáty a domácími zvířaty jsou pravděpodobně příčinou rozdílného vnímání barev u zvířat a lidí. Lidé mají tři typy čípků – citlivé na červené, zelené a modré odstíny barev. Psi mají méně čípků než lidé a chybí u nich koncentrace čípků v oblasti fovey. Čípky psů jsou citlivé na červené a modré odstíny a chybí jim čípky citlivé na zelené odstíny. Je tedy možné, že psi vidí primárně v modré a žluté, problematicky vidí červenou a zelenou. To, co člověk vnímá jako červené, je pro kočku nebo psa tmavé, a zelená barva je pro ně téměř nerozeznatelná od bílé (odstín šedé). Kočka vidí zelený trávník jako bělavý, a zelený růžový keř jako bělavý keř s tmavými květy.

Noční druhy zvířat, která mají vysokou koncentraci tyčinek v sítnici, vidí barevně špatně, nebo vůbec. Kočky, i když disponují třemi typy barevných čípků, vidí pravděpodobně jen ve dvou odstínech. Kůň má dva druhy čípků. První typ čípků je citlivý na krátké vlnové délky - na modré světlo, zatímco další typ čípků je citlivý na delší vlnové délky – na žlutou barvu. Chybí mu tedy čípky pro zelenou barvu. Je však možné, že při rovnoměrném podráždění obou typů čípků přítomných v sítnici vzniká vjem modrozelené barvy.

Rozsah zorného pole závisí na lokalizaci očí na hlavě. Psi a kočky vidí výseč cca 150° kolem nosu, jelikož mají oči posazeny více mediálně. Naproti tomu kůň má zorné pole okolo 350° díky tomu, že jeho oči jsou posazeny po stranách hlavy. Tímto je kůň schopen monitorovat případné nebezpečí. Člověk má zorné pole menší, protože jeho oči směřují přímo dopředu. Binokulární vidění nastává, pokud se zorná pole obou očí překrývají. Při tomto typu vidění je zlepšená percepce prostoru a vidění je lepší. Psi a kočky také disponují binokulárním viděním, ale ne do takové míry, jako je vyvinuto u člověka. U psů a koček je pole binokulárního vidění o velikosti asi 85°, u koní 65°a u lidí okolo 120°.