Metabolický syndrom a inzulinová rezistence u koní

V poslední době se často setkávám s pacienty, kteří trpí metabolickým syndromem. Jelikož se mně majitelé ptají na spoustu věcí k tomuto onemocnění, rozhodla jsem se pro všechny, které to zajímá, sepsat článek, který shrnuje všechny tyto informace  :-).

Metabolický syndrom (EMS, equine metabolic syndrome) je v současné době definován jako:

- inzulinorezistence (patofyziologický obraz)

- obezita, regionální obezita/ nefyziologický tukový polštář (působí jako predispoziční faktor)

- laminitida nebo chronické změny kopyta (klinický efekt)

Inzulin je hormon produkovaný slinivkou břišní a zvyšuje transport glukozy z krve do buněk různých tkání - kosterního svalstva, myokardu, tukové tkáně. Na cílových buňkách je přítomný inzulinový receptor, na který se naváže molekula inzulinu. Tím dochází uvnitř buňky k aktivaci procesů, které urychlí přenos glukózy dovnitř buňky. Inzulin tedy zvyšuje propustnost buněčné membrány pro glukózu. Inzulinová rezistence (IR) je stav, kdy buňky nereagují na přítomnost inzulinu v krvi, což vede k neadekvátnímu přenosu glukozy z krve do buněk tkání. Dochází tak ke stavu, kdy tělo sice tvoří velké množství inzulinu, aby udrželo normální hladinu glukozy v krvi, ale glukóza se do buněk nedostává. Funkčnost inzulinového receptoru na membráně buněk může být snížena díky dlouhotrvající hyperglykémii (zvýšená hladina glukózy v krvi) nebo hyperlipémii (zvýšená hladina triacylglycerolu v krvi).

K tomuto onemocnění jsou predisponována plemena koní, která se v minulosti musela přizpůsobit na chudou pastvu (arabský kůň, poníci, mustangové, ale také větší plemena koní). V dnešní době jsou tato plemena koní chována na bohatých pastvinách, krmena kvalitním jádrem a senem, což spolu s nedostatkem pohybu a genetickou predispozicí vede k rozvoji EMS. Onemocnění postihuje koně průměrně ve věku 5 – 15 let, kteří byli už v minulosti neadekvátně krmeni a neměli/nemají odpovídající management.

Postižení koně bývají obézní, i když jsou adekvátně krmeni. Dochází k ukládání tuku v oblasti hřebenu krku (angl.. „cresty neck“), kolem kořene ocasu, u hřebců/valachů v předkožce, dále v nadočnicové jamce nebo na trupu v podkoží. Koně mohou také více pít a močit, mohou trpět na opakující se koliky, mívají sníženou reprodukční schopnost a v krvi je zvýšené množství triacylglycerolů. Někteří koně trpí na laminitidy, která se ovšem nemusí manifestovat jen jako akutní záchvat, ale může se rozvíjet plíživě (nebývá rozpoznána včas). Je potřeba zmínit, že ne všichni obézní koně jsou inzulinorezistentní a ne vždy musí být inzulinorezistentní kůň obézní. Pokud je ale kůň obézní delší dobu (několik let), je velká pravděpodobnost, že se u něj vyvine IR. Proto je metabolický syndrom diagnostikován v drtivé většině případů pouze u koní starších 5 let. Čím déle kůň trpí chronickou IR, tím je i vyšší pravděpodobnost rozvoje laminitidy.

V odborných kruzích je stále diskutováno, co spouští rozvoj laminitidy u koní s chronickou IR. Možná jde o rychlý příjem jednoduchých cukrů z pastvy – jejich obsah závisí na poloze pastviny, druhu půdy, na ročním období i místním klimatu. S tím souvisí i změna mikroflóry střev u koně a produkci endotoxinů, mediátorů zánětu a dalších látek, které mohou být spouštěči laminitidy. Také může docházet k narušení metabolismu glukózy v keratinocytech, nebo hraje roli vazokonstrikce (zúžení cév) v kopytě, ev. působení prozánětlivých faktorů v kopytě.

Poruchy metabolismu mohou být cíleným vyšetřením odhaleny mnohem dříve, než dojde k rozvoji laminitidy. Uvádí se, že až 33% koní s Cushingovým syndromem trpí insulinovou rezistencí.

Terapie je zaměřena zejména na management koně a krmení. Dietetická opatření zahrnují krmení pouze senem v množství 1 – 1,5 % tělesné hmotnosti koně (nejlépe několik hodin namáčené), nepodávat žádné pamlsky ani jádro. Podávat pouze vitamínovo-minerální doplněk. Pastvu je nutné omezit, ideálně umístit koně do hliněného výběhu bez trávy, jako alternativu lze použít pastevní náhubek. Ideální rychlost hubnutí se uvádí 1% hmotnosti za týden.

Neméně důležitý je také pravidelný pohybový management koně, protože pohyb zvyšuje citlivost k inzulinu. Platí, že čím déle je kůň pohybován, tím déle trvá reziduální efekt na citlivost buněk vůči inzulinu.

Medikamentózně je možné použít levothyroxin (zvyšuje bazální metabolismus a zvyšuje citlivost k inzulinu) nebo metformin (zcitlivuje buňky na působení inzulinu, snižuje tvorbu glukózy v játrech, nevýhodou je u koní jeho nízká využitelnost po podání). Oba léky lze podávat v tabletách.

V poslední době se objevují názory, že také taurin je schopen zcitlivovat buňky na působení inzulinu. Dosud však neexistují žádné studie, které by tento efekt u koní potvrzovaly.

Pro objektivní posouzení tělesné kondice koně lze použít váhu (ta je ovšem pro koně těžko dostupná, většinou pouze na klinikách nebo v zemědělských podnicích), nebo ultrasonografické posouzení retroperitoneálního a podkožního tuku. Tato metoda však není zatím standardizovaná.

Ze subjektivních metod se nejčastěji používá stanovení stupně BCS (body condition score, stupnice 0-5 nebo 0-9), případně měření páskou a stanovení orientační hmotnosti koně dle výpočtu mír koně.

Body condition score: pro získání výsledné hodnoty BCS se na těle koně hodnotí několik míst - hřeben krku, oblast za ramenem, hrudní koš, bederní páteř a kořen ocasu (viz obrázek níže, od: Virginia-Maryland Regional College of Veterinary medicine).

 Na základě tohoto posouzení se stanoví tělesná kondice koně na stupnici 1 - 9, ev. 1 - 5, kde 1 značí podvýživu a 9, resp. 5 obezitu. Ale o tom zase příště :-).