Infekční anémie koní... máme se jí bát?

V pátek 31. července se v posluchárně ČZU konal mimořádný seminář na téma infekční anémie koní. Jelikož je toto onemocnění v poslední době velmi aktuální, vydala jsem se na seminář také a v následujících řádcích se pokusím shrnout vše podstatné a zajímavé, co na přednáškách zaznělo.

Seminář byl pořádán Českou hipiatrickou společností, Státní veterinární správou a Českou zemědělskou univerzitou V první části semináře přednášela Dr. Orsolya Korbacska-Kutasi, Dipl. ECEIM z Maďarska, která se zde zabývá problematikou epidemie EIA a působí také jako člověk informující ostatní členské země EU o nákazové situaci. Ve své první přednášce shrnula obecné informace o onemocnění, klinické příznaky a způsoby přenosu, ve své druhé přednášce se věnovala epidemiím v Irsku a Maďarsku. V poslední části semináře přednášel MVDr. Zbyněk Semerád ze Státní veterinární správy o tom, jaké jsou u nás možnosti diagnostiky a jak postupovat při podezření na nákazu.

Pár základních informací o EIA aneb co byste měli vědět…

Původce: Původcem infekční anémie koní je virus z čeledi Retroviridae, blízce příbuzný viru HIV. Virus infekční anémie koní se ale od HIV, ev. FIV liší tím, že napadá makrofágy, kdežto virus HIV u lidí a FIV u koček infikuje lymfocyty. To je také důvod, proč v případě infekce EIA nevidíme u nakažených zvířat imunosupresi, jako je tomu u lidí nakažených HIV. Zvíře, které se jednou infikovalo EIA, je již celý život infekční pro ostatní koně. Většina koní nemívá klinické příznaky a hladina viru v krvi může různě kolísat. U koní bez jakýchkoli klinických příznaků je v krvi nízká hladina viru, kdežto koně s výraznými klinickými příznaky mají v krvi vysoké počty viru a jsou tedy mnohem více infekční pro ostatní koně.

K přenosu infekce může dojít krví prostřednictvím krev sajícího hmyzu - nejčastěji ovády a stájovými mouchami (tento způsob přenosu je prokázán a citován v literatuře). Přenos infekce je ale možný i prostřednictvím člověka či nástrojů (potřísněné ruce nebo oblečení, špatně desinfikované nástroje), nebo biologickými produkty, které byly získány z infikovaných koní (plazma nebo krev, sperma, vajíčka, embrya). Přenos je nejspíše možný i placentární tekutinou, kolostrem a mateřským mlékem, případně také slinami a dalšími sekrety). Ze zkušeností z epidemií v Irsku a Maďarsku se zdá, že další možnou cestou infekce je inhalace kontaminovaného vzduchu – k tomu dochází zejména v případě, kdy nakažený kůň masivně krvácí (tyto příznaky vykazovali oba prvotně nakažení koně jak v Irsku, tak v Maďarsku). Dochází ke tvrobě aerosolu z krve, který vdechnou ostatní koně ve stáji a dochází k nakažení přes sliznici dýchacích cest. Tuto teorii potvrdil i nález viru ve sliznici dýchacích cest u koní, kteří se nakazili od krvácejícího koně. Zdá se, že tento způsob infekce je nebezpečnější, než přenos hmyzem. Virus v těle hmyzu přežívá od několika málo minut až po 4 dny, průměrně jen 30 minut. Je tedy nepravděpodobné, že by hmyz během krátké doby nakazil větší množství koní. Další zajímavou skutečností je, že pokud veterináři při odběru krve zůstane na prstě jedna kapka krve, tak ta obsahuje přibližně 100 000 infekčních dávek a je tak mnohem rizikovější formou přenosu infekce.

Inkubační doba bývá nejčastěji 1-4 týdny, protilátky se ale tvoří později, u některých koní jsou v krvi detekovatelné už za týden po infekci, u některých koní až za několik měsíců (nejzazší termín se uvádí 5 měsíců). Pokud tedy některý kůň byl v kontaktu s infekčními koňmi, měl by být odběr krve několikrát zopakován, ideálně každých 21 dní po dobu několika měsíců.

EIA může probíhat jako infekce akutní, subakutní nebo chronická. Mezi nejčastější klinické příznaky patří opakující se horečka, otoky, krvácení, anémie (ta ale nemusí být vždy přítomna). Onemocnění může probíhat asymptomaticky, tedy bez jakýchkoli klinických příznaků. Vždy záleží na stavu imunitního systému daného koně. V některých případech těchto asymptomatických infekcí může dojít k rozvoji příznaků po prodělaném stresu, při imunosupresi (například po terapii kortikoidy) nebo v souvislosti s oslabením imunitního systému jinou nemocí.

Akutní fáze infekce se projevuje horečkami, depresí, zvýšenou tepovou a dechovou frekvencí, krvácením z nozder. Přítomná může být i krev v trusu nebo průjem, ztráta koordinace, hubnutí, otoky zejména ve spodní části těla. V krvi bývá snížený počet krevních destiček a zvýšené jaterní enzymy. V této fázi je onemocnění často zaměněno s nespecifickým onemocněním jater. Kůň je ale vysoce infekční, protože mu v krvi kolují vysoké počty viru – 1 kapka jeho krve může nakazit až 1 milion koní. Pokud kůň tuto akutní fázi přežije, dostává se do fáze chronické, kdy se může objevit opakovaná horečka, deprese, anémie. Může ale probíhat bez patrnějších klinických příznaků, případně je obraz infekce překryt jiným onemocněním. Množství viru a infekčnost pro ostatní je v této fázi nižší, z 1 kapky krve se může nakazit přibližně 10 000 koní. Pokud kůň přežije i chronickou fázi, dostává se do fáze asymptomatické infekce, která probíhá bez jakýchkoli klinických příznaků. Počet krevních destiček bývá normální, množství viru v krvi je tak nízké, že jej neodkáže detekovat ani PCR a údajně jen jeden ovád ze šesti milionů dokáže nakazit koně druhého. Onemocnění je možné detekovat pouze na základě stanovení protilátek v krvi.

Diagnostika probíhá testováním na přítomnost protilátek v krvi. Oficiálním testem je Cogginsův test, který se provádí i v našich laboratořích Státních veterinárních ústavů. Jeho nevýhodou je délka trvání - obvykle zabere 2-3 dny, a také nutnost poměrně vysokého množství protilátek pro pozitivní výsledek. Další metodou je test ELISA, kterému naopak stačí menší množství protilátek, ale může dávat falešně pozitivní výsledek, a proto vždy vyžaduje potvrzení Cogginsovým testem předtím, než je vyřčena diagnóza.

Vakcinace v našich podmínkách není možná. Existují sice dvě živé atenuované vakcíny, které se vyrábí v Číně nebo USA, ale jednak se neprokázala 100% účinnost, druhak vakcinovaní koně jsou vždy pozitivní v Cogginsově testu. Z toho vyplývá, že vakcinovaní koně jsou vždy označeni za infikované. Cogginsův test totiž neumí odlišit postvakcinační protilátky od těch postinfekčních.

Výskyt EIA v Evropě

Nejvíce případů infekční anémie je hlášeno v Rumunsku a Itálii. Na mapě výskytu v období roků 2010-2015 lze najít případy i v Balkánských zemích, Německu, Francii a Maďarsku, v poslední době přibyl i případ v Polsku. Pro maďarské a rumunské koně cestující na závody proto platí přísnější podmínky. Musí mít pas s potvrzením, že pochází z oblasti prosté nákazy – existuje seznam hospodářství, které byly uznány za prosté EIA – jsou uvedeny na maďarských stránkách tamní veterinární správy – bohužel pouze v maďarštině. Dále musí mít 2 negativní sérologická vyšetření - jedno ne starší 90 dní a druhé ne starší 10 dní.

Irsko 2006

15. 6. 2006 byla na kliniku nedaleko Dublinu přijata klisna s onemocněním jater neznámého původu, krvácením z nozder a respiračními problémy. Měla také nízkou hladinu krevních destiček. Za necelých 24 hodin ztratila více než 55 litrů krve, což bylo důvodem jejího utracení.

Jelikož byla diagnóza infekční anémie stanovena posmrtně, někteří koně v tu dobu pobývající na klinice byli již propuštěni domů. Během následujícího půl roku se objevilo 38 koní, kteří byli tímto zdrojem nakaženi. Z toho 14 koní bylo ustájeno na klinice v sousedství dané klisny na stejném oddělení kliniky. Vzhledem k tomu, že se během necelých 24 hodin nakazilo kompletní osazenstvo stáje, přivedlo to veterináře k úvaze nad přenosem inhalací kontaminovaného vzduchu při masivním krvácení infikované klisny. Koně, kteří se dostali domů, nakazili už jen malé množství koní dalších a ti pak už nejspíše žádné. Epidemii se tak podařilo udržet na uzdě.

Maďarsko 2015

Maďarsko bylo v letech 1965-2010 prosté nákazy. Kolem roku 2010 se objevily případy v oblastech, které těsně hraničí s Rumunskem, postupem času se infekce rozšířila po celé zemi. V roce 2012 bylo řešeno 8 nákaz, o něco menší počet pak i v následujících letech.

V březnu 2015 přijali na kliniku v Budapešti koně, klisnu s respiračními problémy a krvácením z nozder, v minulých asi 10 letech netestovanou na EIA. Již 3-4 týdny před příjezdem na kliniku kůň trpěl na opakovaně horečky a dušnost – terénním veterinárním lékařem byl léčen na astma. Podle údajů od majitele kůň v posledních deseti letech nikam necestoval a ve stáji žil jen s druhým koněm. Klisna vykazovala tytéž klinické případy jako irská klisna v r. 2006 - v krvi měla nižší počet krevních destiček, zvýšené jaterní enzymy, otok břicha, ultrazvukovým vyšetřením byla diagnostikována zvětšená játra, slezina a ledviny. I po týdenním pobytu na klinice klisna masivně krvácela – údajně ztratila až 50 litrů krve, krev byla nalezena i v moči a trusu. Pro nepříznivou prognózu bylo rozhodnuto o utracení klisny. Ještě před utracením byla odebrána krev na serologické vyšetření na EIA - Cogginsův test vyšel pozitivní.

Okamžitě po stanovení diagnózy EIA došlo k 90denní karanténě celé kliniky. Za dobu hospitalizace anemického koně s ním na stejném oddělení stálo 9 koní. 5 z nich si již majitelé odvezli domů, 4 zůstali na místě i po diagnóze. 5 zmíněných propuštěných bylo drženo v domácí karanténě a testováno každých 21 dní, navíc byli testováni i všichni koně v okruhu 3 kilometrů od jejich stájí a v daných oblastech byly zakázány přesuny koní. 4 koně zůstávající na klinice byli stejně jako všichni ostatní klienti kliniky, a stejně jako všichni ostatní koně v okruhu 3 kilometrů od kliniky, jedenkrát otestováni. Z devíti původně sousedících koní byli 4 utraceni jako pozitivní, 1 zemřel na koliku a 4 byli testováni jako negativní. Dlouholetý společník z původního místa ustájení, odkud byl tento první případ na kliniku přivezen, byl a stále je negativní.

Příčiny, jak byl zrovna tento kůň nakažen, nejsou dodnes jasné. V březnu je přenos hmyzem téměř nemožný, kůň nedostal žádný biologický produkt (transfúze, apod.), jako možná příčina nákazy se tak jeví nakažení infikovaným veterinárním lékařem. Možná byl kůň infikován již delší dobu, ale jelikož nevykazoval žádné příznaky, měl pravděpodobně nízké množství viru v krvi a nebyl tedy tak nebezpečný svému stájovému kolegovi. Tento scénář nelze vyloučit ani potvrdit, jelikož nakažený kůň nebyl minimálně 10 let testován.

EIA v České republice

MVDr. Zbyněk Semerád ze Státní veterinární správy ČR se věnoval se zejména popisu situace v ČR a tomu, jak postupovat při podezření na onemocnění.

V §11 zákona číslo 166/1999Sb., se píše, že chovatel je povinen hlásit podezření z nákazy soukromému veterinárnímu lékaři (a ten posléze na KVS), nebo rovnou KVS. Pro tyto účely slouží i krizová telefonní čísla dostupná v jakoukoli denní či noční dobu. Inspektor KVS konající službu přijede na místo a provede šetření, může nařídit odběr vzorků k vyšetření a sepíše z tohoto šetření zápis. Zároveň může vydat předběžná opatření – například zakáže přemisťování zvířat z a na dané hospodářství, nařídí desinfekci, dezinsekci apod. Poté se zjišťuje, kde se nakažené zvíře pohybovalo, kolik mohlo nakazit koní, zda byl na místě veterinář, co u zvířat prováděl a kde se pohyboval předtím a potom.

Pokud dojde k potvrzení nákazy pozitivním Cogginsovým testem, KVS vydá mimořádná veterinární opatření, která obsahují například vymezení ohniska a ochranného pásma, vydá zákaz přemisťování zvířat z a do ohniska nákazy, nařídí umístění zvířat do izolace apod. Tato opatření se nařídí chovateli a všem majitelům koní (třeba v případě, kdy jsou na hospodářství ustájeni koně různých majitelů). U koní, kteří jsou opakovaně vyšetřeni s pozitivním výsledkem, je nařízeno jejich utracení. Za utracené zvíře je majiteli poskytnuta náhrada škody ze státního rozpočtu. Stát rovněž hradí i opakované krevní testy všech koní v ohnisku a ochranných pásmech. Dále jsou hrazeny náklady na likvidaci utracených zvířat, desinfekční a dezinsekční prostředky. Tyto náhrady se poskytují na základě žádosti zaslané na MZe, která musí být potvrzena KVS a odeslána nejdéle do šesti týdnů od utracení zvířete nebo do šesti týdnů od ukončení mimořádných veterinárních opatření v případě, kdy se zvířata neutrácela. Vzor formuláře lze nalézt na webu MZe a SVS.

 

V období od 1. ledna do 30. června letošního roku bylo v ČR vyšetřeno celkem 7 933 koní, a všechny testy byly negativní. V ČR je však povinné testování pouze u koní, kteří se účastní výstav či závodů, jde tedy o necelých 10 procent všech registrovaných koní. Nicméně před odjezdem na jakoukoli hromadnou akci je dobré se přesvědčit, jaké veterinární podmínky jsou na dané akci vyžadovány a zda se provádí veterinární přejímka zvířat. Rozhodně je bezpečnější vyjet s koněm tam, kde jsou vyšetření na EIA striktně vyžadována, než na závody v sousední vesnici, kde po vás nikdo nic nechce.